Symfonie osudu..

Symfonie osudu..

Přála bych si splynout v jedno,
když se ti dívám do očí,
vědět, že jsi tady,
a že já tu jsem,
že jsme spolu
a nám patří ten náš sen.

Probouzet se
a vedle sebe usínat,
v náručí odpočívat,
smát se a plakat zároveň,
ano, to byl náš společný sen.

V tvých očích jsem viděla sebe,
jakoby ke mně promlouvalo nebe,
s anděli já hovořila,
to vše, dokud jsem tobě patřila.

Však sen rozpustil se k ránu
a já uslyšela silnou ránu,
bum, prásk
a výstřel pad
- ve dveřích stál sám pan kat.

Rozetnul srdce ve dví - naše,
aby:"už nikdy nebylo vaše",
"osud nám nepřál,
vidíš, drahý" - proto teď ležíš v hrobě nahý..