Celkem příjemný příběh...

Pamatuješ
ty drobně pokroucené listy na vodě,
co se zamotaly vodníkovi do vlasů?
Klidně bys mohl umřít pro krásu
a já se cítím provinile
netopýří bříška v bílém
nad hlavou v obrazcích
letí prostorem
a já se cítím provinile
za tolik doteků.
A vláhy podzimních řek a louží
opřely se mi o tělo,
trochu mě bolelo
(před půlnocí)
pomyšlení na ráno –
na jeho bílé stíny
neurčitý náznak zimy
a hvězdy do všech stran
a hvězdy na poplach
- přestaňte takhle tlouct
i bez vás poznám strach