Není názvu pro poslední kapku

Zatímco jsi tam a já tady,
hraju si jen tak, s přestavami.
Opráším pero, tedy klávesnice,
ať vede ruku má intuice ..

A pero v inkoust namočí ..

Snad slova ještě nějaká mi zbyla,
dřív plná, po okraj, jsem jich byla.
Však s Tebou, jsem se značně zžila,
a slova najednou, nějak nestačila ..

a snad proto, v činy se proměnila ..

Slova zmizela, již psát nedovedu,
rukou nejistou pero nepovedu.
Snad trest, že na dně sedím,
a psát básně, již dál neumím ..

sakra proč ..

Tys snad zkouškou mé poetické duše,
snad ten šíp, z amorovy kuše.
Dal a čepelí vzal slova,
pro něj, nesmyslně pouhá.

však pro mě klíčová ..

Tak učím se teď opět znova,
hledat v sobě vážná slova.
Učím se teď nově psát,
a na tebe se stále smát ..

jak přetěžký to úkol mám ..