Těla na katafalku
jedno vedle druhého
už není co česat
na poslední cestě -
bez posledního pomazání
Věčně nenasytný oheň krematoria
Zmatené duše bloudí kolem
vykřičená bolest těch zoufalých
není návratu
Černý dým zahalil slunce
mastný prach a popel
jak hejno hladových havranů
zasypávají dlouhé řady
dřevěných baráků
tisíce kostí sesypaných
na hromadách
tam někde v Polsku
v dubnu pětačtyřicet
A celou pravdu
se stejně
nikdy
nedozvíš.
22.09.2014 16:09:45 | AndreaM
favi, dlouho sme te necetla..ale dneks si nezklamal:-)..skoda ze si zejtra beru sukni..nak to nemuzu vyzkouset;-)
09.12.2007 22:12:00 | Adrianne Nesser
Kolikrát už je i jedno, jestli to někdo vidí..
Teda musím Ti říct, že se křením jako blázen:o) Tvoje komentáře stojí opravdu za to. Svetr jsem jí nechválila, ale byla jsem donucena omluvit se, že jsem třikrát odešla na balkon, abych si zapálila.
Ona mě vážně donutila se omluvit! Dovedeš si to představit?
09.12.2007 17:13:00 | Lucijena
...nebudu tvrdit že jsem pochopila ...je až moc neklidná ..řekla bych že je to spíš Tvůj Nepokoj :D
07.12.2007 09:22:00 | Jiparo
Mě zaujala tahle báseň..možná že jsem to nepochopila..ale je to krásné..zajímavé...moc zajímavé..
máš u mě tip:-)
07.12.2007 08:07:00 | Lady Carmila
tak budes rezavy jako voda, co obcas (ne)tece z kohoutku. Muzes se nudit casteji :D
05.12.2007 21:27:00 | její alter ego
milé dámy, pane... každý úplněk o půl noci se musím přivazovat k nějakému pevnému bodu na krátký řetěž...je mi tam pak smutno a nudím se... a tak vyrývám do stěny drápem své pocity...a v tu chvíli jsem to opravdu já... takový jaký jsem...
vyhněte se mi...:)
05.12.2007 11:59:00 | Favi