Zase o krůček dále

Nové ráno, nový den,
Já vzývám moudrost světa,
Ten však záplavou jitřenky polapen,
V jejímž jasu vzkvétá..

Probouzím se s tisícem otázek,
Jež křižují zlehounka myslí,
Snad není souzeno klesnout jak oblázek,
Snad neupadnu, jen se komu smyslí..

Beru sebou vše dobré, co ve mně je
Kapičku štěstí, moudrosti a citů
Ty drobné krůpěje skládají naděje
Jež vybroušeny nad ostrost všech břitů

A pak si kráčím, úsměvy jen oplývám
Nesmím se dát světem udolat
Když pánové zatouží, já s radostí zazpívám
Jen prosím, Bože, ty mě nesmíš dát..

Pánové v sáčcích a s tituly za jmény,
Jen radostně hlavou pokynou,
Nikdo z nich nevhází přede mne kameny,
Když s úsměvem přede mnou spočinou.

A již mi tisknou pevně dlaně,
Snad trošku silně na můj vkus
Však odolám já, díky za ně,
Bakalářem býti toť přec velké plus:o)