Na kolejích...

Na kolejích…

Krajinou, přes kterou vedou koleje
Se procházím…
Stále více zničenější naděje
Tu nacházím…

Pražce dřevěné lemují cestu mou
Do pekel…
Vlak míjí zastávku vzdálenou
A já zapomněl…

Čekám tu na vlak věčnosti
Ten velký pohár hořkosti
Se za chvíli rozlije
A květ strachu se rozvije…
Pravda je na dosah…

Ještě kus cesty mi zbývá
K cíli…
Najednou žádný zvuk se neozývá
A pak na chvíli…

Okolo zastávky prosvištěl černý rej
Hříchů…
A hlas z dáli mi pověděl: ,,Neváhej,
Buď zas plný svého smíchu…“

Proti směru kolejí
Musím se zas dát…
Stále méně zničenějších nadějí
Budu potkávat…