DOST!

DOST!

Slyším to ze všech stran, doléhá to na mě, je to blíž a blíž…
Ten hluk pomluvy, nadávky, urážky, to, co už nechci slyšet víc…
Starosti, smutek, strach, a temnota ve mně se usazuje
Mysl, tělo, duši i srdce unavuje…

DOST!

Křičím poprvé
Výkřiky leknutí se ozývají stále
Zlo do mně prodírá se dále
A co pak dělat mám…

DOST!

Křičím podruhé
Slza po tváři mi stéká
Před oltář smrti si klekám
Krásu života už nepoznám…

DOST!!!

Křičím potřetí a naposled
Už je pozdě, pomocí není
Upadám v zapomnění
A nikdo záchranu nechystá…

Ten křik se mi dere do srdce
Ta temnota mě obklopila
Žiju ve strachu ze smrti
Z toho, co každého znechutí
Ale najednou ta postava bílá
Z hlubin země se vynořila
Kosou přesekla života nit
A vzápětí…do nebe mohu jít…