Prý štěstí...

Má mysl nevěří, nevěří, že štěstí je.
Kdežto duše tvrdí:
,,Vždyť je, je tu… mezi námi, ale ono se na nás jen ušklebuje. Myslí si, že je perfektní… každý ho potřebuje. Ale není to tak! I bez ruky se dá žít, snít a nakonec i zemřít. Tak proč by ne i bez štěstí, které člověka stejnak po chvilce opustí?!“

… tak takto praví má duše….