Konec (Jsi šťastný?)

Svět se zdá temný
jak domeček z karet,
jako písek v rukou tvých.

A z dávných věků
prokletých zrcadel
a pokřivených stínů
zaznívá tvůj smích.

Byl jsi šťastný? Možná nikdy
když jsi dýkou krájel srdce její
a slyšel její pláč...Byl jsi šťastný?

Krvavé stopy na chodníku
možná skryjí pocit tvůj,
ale nikdy nebudeš jako dřív.

Temný anděl zpívá ti requiem
vždyť všechno je pryč
a ty jako bys na otázku kýv.

Okvětní lístek padá na polštář,
té, co bude navždy spát,
ten polštář je z mramoru.

Miluješ? Nenávidíš? Jsi šťastný?
Vždyť jsi ji zabil!
A zabils lásku v mém srdci...