Anotace: rozpolcená báseň... (smutek x naděje x vyrovnanost i smíření i zalíbení...je to jako život! Tak nějak je to zachyceno). Jsou to sujbjektivní pocity, takže třeba nepochopíte.
Když chce životu člověk rozumět, musí ho milovat i za to zlé, co mu přinese ... a jak se říká "všechno zlé je pro něco dobré ... každý konec je zároveň nový začátek ... kdybychom nepoznali bolest nebudeme se radovat, když nás navštíví štěstí ... :o)
Roboti na to, že si zasloužíš typ :o)
28.07.2008 17:58:00 | Beepat
S tou samotou to dobře znám. Ale myslím si, že kdo se nebojí samoty, nebojí se sám sebe...Své temnoty. A vlastně tam vidím přichízet světlo. :-)
21.01.2008 12:04:00 | Isobel
Umět se utkat sám se sebou, s vnitřním klidem a nadějí na výhru v srdci, toť to největší umění...
(Mimochodem, vím, že je to trochu od věci, ale ten Kryl, kterého máš v profilu, je naprosto úžasný)
04.01.2008 17:33:00 | Lisa.Ginmi
Jo, někdy nás problémy vyzývají a rajcují. Pak je to radost se s nimi utkat.
28.12.2007 09:30:00 | Marfuša
a mimochodem děkuju za ohlas páč lidi jsou líní psát komentáře... A vidím, že máš rád Kryla, což mě velice těší :)
09.12.2007 16:52:00 | DIDADA
těžko posoudit co z toho se dá v životě použít. Já sama nevím... A kdo z nás ano??? Co se týče samoty. Tu miluju i nenávidím...
09.12.2007 16:49:00 | DIDADA
dead-head, takže doors? ano! jak už jsem jistě řekla, samotu miluju nadevšecko. ale to jsem utekla od básně... či spíše od hodnocení. mně toho moc nezbývá, momentálně nemám sílu se dlouze rozepisovat... a tak alespoň řeknu, krásné, a budu vědět, že bych toho mohla říct mnohem více.
07.12.2007 23:15:00 | Já Esther Ruth
Genialni postreh. Nevim (ale tusim) proc se lide, a specialne zensky, te samoty tak boji. Zivot je i na druhe strane. Jen proste to prvni: break on through to the other side:)
07.12.2007 11:31:00 | dead-head