po zatracení

nad černou temnou propastí
tyčí se skála
jsem chycená do pasti
do sítí - tak sama
musím skočit
a z pastí vymanit se hned
já chci se otočit
však bůh má srdce jako led
když v největší nouzi nenacházím sebe
o pomoc prosím
dívám se do nebe
na zádech kříž si nosím
všechno marné pro mě je
prosit nemusím
dávno zhasla mi naděje
pod tíhou břemen se dusím
pak padám propastí černou
a všechny problémy se ztrácí
otočit se - jen jednou
život můj se zatrácí
a co následuje teď?
bez břemen lidskosti dýchat se smí
jen přeletět zeď
a poznat věčné tajemství