Černobílý svět

Svět okolo je černobílý
jen potoky slz koulejících se
bez pohledu na křídla motýlí
prázdná srdce nesoucí se.

Slunce zapadlé za mraky,
usušená levná tráva,
štěstí ukryté před závistivými zraky,
ranní vystydlá káva.

Šedost všedních dní,
každý utíká jinam, co nemám,
pod vlivem sní,
říká, proč zrovna nám?

A tak bych se ráda zeptala,
proč zrovna jim?
A mně se ta věc nestala…

Ta bělost nevinná,
jen povrchní, pod tím černo, nic,
dvě barvy, každá jiná,
mezitím je mnohem víc!?