Dopis na rozloučenou...

Chladný dotyk jemných rtů smutku
Mu vpálil do čela vzpomínku
Na tu noc, kdy na chvíli přišla
A zanechala tu jen dopis,
Ve kterém stálo: ,,Můj drahý,
Ty mě neznáš, ale já poznala tebe,
A proto odcházím…
Odcházím a nechávám za sebou
otevřenou minulost…stále jsem mívala pocit,
že jsem ztratila něco, co mě činí šťastnou,
ale teď se mi zdá, že to znovu nacházím…
Mé zlomené srdce se pomalu zaceluje…
Sbohem…“

----------------

V rohu místnosti stojí krb
A plameny nenávisti spalují
Dopis…skončil v ohni…
Ten kousek papíru, který byl mokrý
Od slz, které při psaní toho dopisu padaly
Z očí dívce, která chtěla zapomenout…
Zapomenout na svou minulost…

----------------

Ráno…
Dívka leží v trávě…mrtvá…
Ve svém dopisu vypsala své city
Když dopis shořel, shořelo i její srdce…

----------------

On zatím litoval svého činu,
ale zbývala mu už je jediná věc…
Tráva šumí pod jeho kroky mířícími k louce,
Kde jeho milá duši vypustila…
Ozval se výkřik, nůž rozpůlil jeho hruď,
Hlavou myšlenka třese: ,,Silný buď!“
Ve smrtelné křeči volá do nebes:
,,Bože, odpusť mi!“ pak mrtev kles
do trávy, která byla smrtelným ložem
i pro jeho dívku…

-----------------

Před nebeskou bránou
stojí ona…s úsměvem na tváři
jde mu vstříc…on se smutným obličejem
přichází pomalu k ní…
Pohledem z očí do očí všechny spory
dojdou k ujasnění…
Od té doby kromě nich
v nebi větší lásky není…

---