Sobotní odpoledne

Sluneční paprsky něžně,
objimají větve stromů.
Prohřívají zemi i
tak hrozně ledové
duše dnešních lidí.
Srdce zvyklé na šedé všední dny,
pookřívá...
nad barevností sobotního odpoledne.

Žena dívka
či snad
spíš
dívka žena
vychází si
z města do přírody,
konečky prstů hladí...
kapky deště
na listech stromů,
bosou nohou rozhrnuje
zelený koberec.
Neposedné parsky ji hladí,
nastavuje jim svoji tvář.

Po chvíli se zvedá a
pomalými kroky vrací se zpět
do hluku a shonu dnešního světa
do lhostejnosti a agresivity "moderních" lidí
obklopuje ji zas temná nicota a beznaděj.
Stříbrné perly spadají na tvář.

A tak každé sobotní odpoledne
dívka žena či snad žena dívka
objevuje a vychutnává si
dávno ztracený
svět.