Samota

Samota mojí družkou je,
Tichou a mrtvou bez hnutí,
Ona tu se mnou kraluje,
Zabít se jednou mě donutí.

Svůj kalich samoty snažím se vypít,
Nemohu ale dosáhnout dna,
Paprsek světla kdyby sem přilít,
Však všude kolem je jenom tma.

Možná, že pouhým bláznem jsem,
Kterému štěstí se schovalo,
Možná jsem králem, bez svých měn,
Úmorně bije kyvadlo.

A v jeho rytmu nalézám klid,
Padám do jámy bezedné,
Hrobníkem s lopatou měl bych být,
Sám sebe pohřbít do země.

Sám sobě společník,
Sám sobě vládce,
Sám sobě hrobník,
Sám sebe zrádce.