Povzdech jmelí
Povzdech jmelí
když zlata lesk mi krášlí líc
při mihotavém světle svíc
můj krutý úděl již nedráždí tě
Svůj domov v korunách mám stromů
bledé mi slzy tvoří skvost
Že nezvaný tam bývám host
i mocí čar znám vládnout k tomu
mě nikdy nezahalí stud
Já upír rostlinné jsem říše,
nezván přicházím a tiše
a nezmizím již odtamtud
Jen Rok když do Času se vrací
to kouzlu Vánoc přispět smím,
pak dík s pohledem hřejivým
mi k osudu je satisfakcí
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
Tak jako pohádka o soli a zlatu
mohlo by jmelí povídat
jak nám vrátilo světlo o slunovratu
a dalo tak životu stálý řád
narostlé v místech mezi nebem a zemí
vánočně kouzlí aj bez pozlacení
:-)
03.01.2008 16:58:00 | Heda
krásně se to čte jirkooo:-) jen k tvému kometnáři u mě...děkuji...a já u tvé básně nemám slov takže se trošku stydím, žes četl takové braky..jojo..ještěě se musíme učit:-)
12.12.2007 14:01:00 | Lady Carmila
na jmelí nezáleží, tradice lásky ze srdcí mizí a ta se koupit nedá, jen arogance a agresivita, vztek, netpělivost... zklidněme se a jmelí nejmelí, budem sami zlatí ... pokud nás za to svět nepověsí
09.12.2007 22:31:00 | ni.va
Trochu posmutnělé zdá se jmelí
i když traduje se,že darvané
přináší štěstí.
Na lustr ho věšíme,stříbrem,zlatem
přikrášlíme.
09.12.2007 13:10:00 | s.e.n