Ve špatný čas na špatném místě

pýcha monstrózní
slavnostní marš tu zní
a vzduchem létají konfety.
je pravé poledne a někde v dáli
už čekají mrazivé skály
vstříct místu zkázy
pýcha mocných se břehům vzdaluje.
jen lístky tam
a žádný zpátky
zástupy lidí na cestě do pohádky
za louži velikou
do světa nadějí.
smrtka si výská a stopky spouští
dobrá nálada nechť panuje.
sama si určí trasu
a hlídá střelku od kompasu
sto hodin posledních si někdo užije.

Tak věky plynou
a nic se nemění
jen neúcta k živlům bohy dráždí
zdá se nic nebrání té pýše člověčí.

teď v kovovém plátu
rány jak od pařátů
na posměch těch mocných
co stále nevěří
že cesta první je cestou poslední.
smrtka se raduje
groteskní scény maluje
honorace tančí
nevěřícně lodník krysy sleduje
a v podpalubí topič o život bojuje.
v mrazivé půlnoci smrtka je kosí
vyděšení a bosí o život prosí
zoufalci ztracení co ani nevědí
kam utíkat.
jen chaos a běs
poslední proslov má kněz
a i ten víru ztrácí
když mizí ve vlnách
i s těmi jež miloval.

Jak věky plynou
ten obraz se nemění
neúcta k živlům co bohy dráždí
bere si daň za věčnou pýchu člověčí.

je ráno
svět má v duši prázdno
na obou březích na půl žerdi
vlajky stáhnou
na památku obětí a dětí nevinných.
jen moře a hvězdy
ví o místě kde chybí kříž
vzpomínka zamrazí
a na patnáct set duší
z hlubin žaluje.
že proti své vůli
v tom chladivém tichu
ve zbytcích po přepychu
nikdy už nespatří paprsky sluneční.

Tak věky plynou
a nic se nezmění
dál neúcta k živlům bohy dráždí
zdá se nic nezkrotí tu pýchu člověčí.

dál vzpomínky stárnou
a fotky zlátnou
atlantik tiše šumí
a slzy osuší
vítr voňavý..

.