Denní chleba

Každý den,
od rána do večera,
velký sen,
já dělám manažera.

Velká firma,
bohatá, mezinárodní,
mě přijala,
jsem na místě hlavním.

Pracuju,
od deseti, do deseti
obětuju,
právo na ženu a děti.

Dnes opět,
porschem do práce jedu,
celý svět,
uzří, jak svou firmu vedu.

Zase a znova,
tisíce pozvánek, dopisů,
je to jak droga,
skartace tisíců papírů.

Dnes padla,
jedu domů porschem,
zácpa,
díky GPS neuvíz sem.

Cestou dlouhou,
přes vesnice, louky, stromy,
touhou,
planou kolem osoby.

Pěšky jdou,
dva chudí lesem,
chudí jsou,
penězi, nikoliv duchem.

To co já,
ještě nikdy nepocítil
láska,
nikdy jsem nežil.

Celý život,
mizící v bezduché krajině,
sem rozhod se
utápět ve slávě, ve víně.

Statisíce,
ležící zbytečně v bance,
visíce,
na využití není šance.

Můj plat,
k čemu je, když nedokážu
užívat,
životem do koše hážu.

Hluboký sráz,
blíží se k mému vozu,
hluboký hlas,
říká mi tohle je osud.

Volantu,
nevládnu, už nemám cit,
svodidlu
prorážím plastový kryt.

Černé tělo,
stříhají ze změti plechů,
nemělo,
už co by nabídlo světu.