vojenská přísaha
vojenská přísaha
Anotace: dal jsem to do rubriky vlastenecké, ale myslím si že i toto je život. Tímto se chci omluvit holubům plzeňské katedrály sv. Bartoloměje
na plzeňském náměstí,
holubů hejno se vyplašilo,
co hnízdilo v katedrále tam ve věži.
"OBČAN ČESKOSLOVENSKÉ--"tak dál jsou článku slova,
ten obsah je mi dodnes znám,
a sotva holubů se hejna zpátky slétla,
"PŘÍSAHÁM"- je vyplašilo zas.
Ano - stáli jsme tam vyrovnaní,
mámy slzy ronily,
a při slavnostním čepobití,
holubi na věž se zpátky vrátili.
Pak generál když před tím šikem,
ruku ke kšiltu si dal,
aby nás pak - jak bylo zvykem,
" NAZDAR SOUDRUZI" - takto přivítal.
"ZDAR SOUDRUHU GENERÁLE",
zařvalo to náměstí,
holubi zas splašili se,
vzlétli k nebi potřetí.
Omlouvám se jim tak nyní,
že byl jsem také jedním z těch,
co "HURÁ" řvali jak šílení,
na ptáky nebrali jsme ohled.
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Mno, jednou jsem také byla svému klukovi na přísaze, popravdě mě to nějak nebralo. Spíš jsem se už nemohla dočkat, až celá ta paráda skončí a budeme alespoň chvílu spolu. :o) Ale za básenku dávám ST, pač jsi mi připomněl časy, kdy to bylo docela fajn. To jsem byla takové skoro dospělé kuřátko :o))
07.01.2008 13:05:00 | NikitaNikaT.
Nevidím potřebu omlouvat se poplašeným ptákům. Když jsem skládal v tříašedesátém přísahu na budějovickém náměstí, tak jsem prožíval chvíle hrdosti a snad i pýchy, že jsem voják. Tehdy jsme byli dobře vycvičená a vyzbrojená armáda, ale dnes. Máme tu žolďáckou armádu, která má jediný zájem, plat. Hrdost a příslušnost k rodné zemi se vytratila.
12.12.2007 13:28:00 | Psavec
Když to beru z pozice mámy tu slavnostní přísahu,
byla jsem hrdá na své syny jak tam stáli v těch vyrovnaných řadách,najednou z dětí muži.Byla to jiná doba,ale někdy by dnešním hochům,některým ta vojna nezaškodila.
Báseň se mně líbí.Vzpomínka je pěkně zpracovaná.
10.12.2007 08:17:00 | s.e.n