Své tvorbě

V změti zvuků ze všech stran
citím se jak okován
Planá bolest harmonii
řetězy, když do mě bijí
Ztrácím se - jen Bůh ví kam
jak hloupé zvíře utíkám.

Už dlouho snad jsem spal?
jsem žádné verše nenapsal.
Časem se snad zkoncentrují
a na papír potom vplují
jako silný uragán
co nemusí být ničím hnán.

Však podobny jsou řek bych blesku
krátce trvá záře lesku
Na rozdíl od letních dní
pomých verších hrom nezazní.