Krásný sen a inspirace

Krásný sen
jsem téhle noci měl.
Tys byla jako sníh
a já za tím sněhem šel.

Jak nejjasnější hvězda
se světlem útulným,
jež na cestu září
všem bardům potulným.

Já sněhem dal se vést
až na měsíční nebe.
Tam touha začla kvést
abych poznal tebe.

A sníh se snáší.
Ty venku tančíš balet,
jenž údiv vnáší
jak zář co padne na led.

Tak chvíli počkám.
Už slyším simfonii.
Uhýbáš vločkám
v nezměrné harmonii.

A tam kde měsíc září
tančíš jak lesní víla
s přenádhernou tváří,
jenž přerčí všechna díla.

A ač tě vůbec neznám
a jsem tak daleko.
Přec blízkost tvou cítím.

Již dlouho mé verše mlčí.
Neměli inspiraci.
Ale nyní ke mě slova opět promlouvají.

Slova někdy prozrazují víc...

E