Češtinářka

Její pohyby ladné,
mezi školnímy škamny,
žáci však jen ječí,
její pohyb je marný.

Tak květnatou češtinou,
dovede to vyložit jen ona,
skloubit do jedné hodiny,
y/i, sloh i Quijota Dona.

Mezi kupy výrostků,
ona sází svá slova,
ona hraje jim divadlo,
bezúpěšně znova a znova.

Její pravopisné oříšky,
její češtinářské hrátky,
ona hraje tak procítěně,
jakoby vedly jí drátky.

Gesty ona je diriguje,
to neposlušné žactvo.
Bezúspěšně, jako vždy,
raději pozorují ptactvo.

Možná že když povolí,
své herecké snažení,
přestanou žáci ječet,
jako smyslu zbavení.
Ale už to není ona.