Jeden se zbavil pout
Jeden se zbavil pout
Anotace: Občas ani nevím, proč ta pouta mám, někdy vůbec nevím, že jsem je měl, jen ten nápis na rukou stále připomíná jejich tíži, které mne zbavila.
za ním druhé, třetí... ticho.
Zvrásčelá kůže zatarsila cestu,
přehradila vodopád z kamene na kámen
a nervy drásající melodie vody
ukončila svůj pravidelný interval.
Rozum svým monotónem velel Zůstaň
a srdce řvalo... "utíkej"!
Zachrastil si okovy, nepovolily.
Tvé tělo vězelo v temné kobce,
vlastní strach nepřipouště pohyb.
Pak tikot vody porušil pravidla.
Jak vnutil si mu tmavé okovy,
změnil tóninu, rytmus, hlas...
počal vonět kaštanovým hájem.
Z kovových pout zazněla ukolébavka.
Staletá ocel unavena potokem citů
neradostně svolila k tvému propuštění.
Však zarytá špína z kruhů nevole
stvořila ti v kůži památník...
"pro strach z lásky...nikdy víc"
Komentáře (10)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
mi to připadá velice zvláštní - ta vykreslená atmosféra, výrazy, apod...líbí
23.02.2009 18:22:00 | kikis
po černé noci jsem tu ještě já
síla temna do probuzení
paprsek slunce tě změní
jsi celá má
dokonalá
v řece myšlenek spěchám dál
jít sám mlčky dál...
09.05.2008 09:41:00 | Rbb
Strach z lásky, ale jdi Kyline, to snad nemyslíš vážně. Musíš být trochu tvrďák, jinak tu lásku nepřežiješ.., tak se drž, pa
22.01.2008 14:17:00 | PatriceB
Dlouho jsem od tebe nic nečetla...:)a ikdyž jsi spoutaný byl,četlo se to hezky...
20.12.2007 23:17:00 | En
nikdy... to je pěkně záludný slovo... já bych se na něj vykašlala, co ty na to?? ;)
11.12.2007 20:34:00 | prostějanek