Mrtvá dáma čeká frontu na pomoc

Rudá pusa od rtěnky,
ruce zanícené a rozpíchané.
Pod očima vrásky od tahání z trávy.
Ruce jako by byli panenky
drobné a bílé.
A i v srdci jámy
jsou součástí mrtvé dámy.

Oči upřené na šedé nebe
podvečerní brzké včerejší noci co přichází až ráno.
Z dlaně vypadla jehla,
v krátké sukni jí už tma nezebe,
fronta na pomoc? – VYPRODÁNO.
Zapomněli na tebe.

Malinké zorničky
a v nich poslední
touha žít.
S úsměvem - dlouhým i kratičkým
čeká až se rozední,
z poháru čerstvou krev pít.

Ještě v těch očích
jsem zahlédla jiskřičku.
Naděje, která umřela nakonec.
Ale i tajemství doufání skončí.
Stačí jen chvilička...
Nebuď jak maličká, nebuď jak pitomec.
Smrtka tě nezhýčká,
ani žádného človíčka.

Plamínek zhasíná, svíčka se roztéká.
Ústa jí proklíná, že na nic nečeká.
Dívká je vzpomíná...

Prázdné kelímky od vína...
naděje padá do klína
a život jí utíná.