Z ciziny k mamince*+-/

S kufrem ve 4 ráno sem se táh
od školy mdlým sídlištěm domů.
Dva týdny jsem byl kdesi na cestách,
teď odzvonilo tomu.

Chladná ta noc, rok do zimy se chýlil,
mráz na chodnících cinkal pod nohama.
Když před bytem jsem stanul, posledním zbytkem síly
prokřehlý prst zmáčk zvonek, otevřela mi máma.

Takové lásky v očích máminých!
Toho tepla, ač za okny lpěl sníh!
Náruč, jež vítá ztraceného syna,
náruč, jež synu připomíná:

„Jsem tvoje máma. Ze všech slečen
mně prvně ses ukázal svlečen.
Mně prvně vyznával si lásku,
mou první zulíbal si líc
a kdykoliv tě něco trápí,
věz, mě tvůj smutek trápí víc.“