Voják

Jsem moc rád, že prší
Aspoň neslyším ty zvuky války
představuju si, že tady nejsem
jsem v každém vašem kroku
vím, co cítíte pod podrážkama
když jdete po kostkovaném chodníku
a možná je z nějakých kachlý a
jen jeho okraj je lemovaný koskama
Ach ano. Je to nádherné
Máte své problémy....
je katastrofa, že máte díravou ponožku
a váše vytoužená láska si myslí,
že jste hulvát, prase a omyl
Tady není nic pravdivé
Neznám žádnou chybu
Spíš jsem už pocítil všechny a je
mi zle, protože tady stojím
Viděl jsem kulku v hlavě přítele
a taky střeva nepřítele.
Všichni jsou mí bratři
Je jedno na které straně stojí,
protože tam musí stát stejně jako já
Samozřejmě, že to nemá žádný smysl
a samozřejmě, že je všechno zbytečné
Stejně jako já
Jsem nahraditelný...jsem součástka
a je těžké z toho stroje vypadnout
Nejde o nic.....nemusím nic cítit
Nepotřebuju lásku, abych zabil
Kdybych ji měl, tak to nikdy neudělám
Ale všechnu jsem ztratil,
protože žiju ve špíně, kde nerozhoduje srdce
ale peněženka.
A všichni jsou slepý....nevidí to
Nevidí nás a nevidí soucit vytékat z duše
Naše poslední šance je trpět.
Nic jiného nám neotevře oči.
A až konečně procitnem
po nehorázném blouznění
poznáme
že nepotřebujeme nic, jen
lásku k druhým
Kterou jsme kdysi dávno odevzdali
za zbytečný blahobyt a slepotu