Za dveřmi

Píchla jsem se do prstu
o větvičku mahonu.
Je to snad znamení?
V uších oceán mi zní,
šumí píseň lomených paprsků.
Láska a vlnobití.
Ach,
vždyť jinovatka a sníh,
zdobí zárubeň dveří.
Zamrzla klika i zámek.
A přesto,
vím, že mám je otevřít.
Duši zaplavila
další perlová vlna,
smutek ze dna odplaví,
sněží
na letní střevíčky z hadí kůže.
Sněžná pláň a teplo moře,
vzlyk a smích,
jeden nádech,
chtění a vzdor.
Otevřené dveře,
poslední vločka
a výdech ozářený.