Krucifix na zdi kostela

Krucifix na zdi kostela,
Černá obloha nyní zbělela,
radostí, láskou, něhou
Roztrhla pytel.
z nějž se sypou vločky,
květy to ledové...

Je krásně a útulno,
ač jen lehce nad nulou...
zmizelo podzimní pošmourno
nyní jdeš s náladou veselou...

...A každý Tvůj krok je jak
Kaňka z pera
Bota je hrot brku,
noha zase ruka,
která myšlenky pokládá
Na papír...

Pak zmizí docela,
přilétne zas jaro
jak temný výr,
co beze zvuku
vzduchem prolétl...

Však teď, teď jsou tu
Na lince
Úhledně našlapány
Cestou Životem