Stav: Uvolnění

Polétávám po vločkách sněhu,
který v dnešní den vůbec nepadá,
ležím na moři, které svojí vlnou,
spláchlo celou zem a tak ležím na souši!

Létám od ničeho k ničemu,
pozoruji těch pár temných stínů,
do srdce ryjí svoji modlitbu,
usmívám se, kanu jim, mám je rád...

Ve stavu, kde konec je v nedohlednu,
pár vloček z neexistujícího sněhu,
jen pomalu do srdcí padá,
usmívám se, pláči nad nima jen.

vznáším se ve stavu uvolnění,
opojen alkoholem své myšlenky spřádám,
lásku, nenávist, přátelství teď vystavuji,
možná málo jsem se opíjel než múza k nohám mým přišla,
málo alkoholu v krvi mám, vždyť ještě neumírám.

I tak se do temnoty nořím,
hledaje pocit uspokojení,
hledaje pocit uvolnění...