Žhnout

Dohasínají zažloutlý drobky
z tvý poslední cigarety,
obraz je pod obraz rozmazaný,
tvůj přítel pod stolem
právě podruhé obědval,
nic nepotěší víc,
než cizí neštěstí.

Holka,
co je momentálně nejhezčí,
na molu namol jasně vítězí
a světlo nad stolem,
od lampy,
lehce stagnuje,
přivírajíc ztěžklá víčka
do matně žhnoucích
popelníků.
Červená tenká linka cvrnknutého špačka.
Kolotoč bez barevných bariér.
Vlasy nepoblité panenky od kulatýho mola.
Nám šťastných sedmnáct.

Mžourání,
dvou párů očí
do tmy.
Čas nečeká.
Možná se tam vrátím...