ztracená

Stojím nahá
v davu vás všech
stydím se až mi slzy tečou po bradě
snažím se přijít na kloub tý prapodivný záhadě.

Proč vy jste oblečený
a já oděná jen do lidský kůže
proč vidím jen samé smějící se ženy
a nikde žádné muže.

Proč se mě nikdo nedotýká?
Proč všichni s velkým odstupem
dělají, že jsem neviditelná.
Proč mi i prach na zemi tyká.
Proč mý chodidla líbá chladná zem.

Ruce spletené na prsou,
chovám se nenuceně.
Jste všudem kolem mě,
udělali jste ze mě obnaženého vězně.

Hledám škvíru,
snažím se zdrhnout jak polekané zvíře.
Proč mi v tom bráníte,
kruh se zmenšuje,
jste stále blíže.

Četla jsem tuláka po hvězdách,
přemlouvám duši ať cestuje paralelními světy.
Ale jsem stále tady.
Ty jsi sprostě plách,
zranils - těžko pro to najít správný slova - natož věty.

Ale co mě nezabije
to mě posílí.
Podařilo se mi uniknout škvírkou mezi těly
jsem lehká jak křídla motýlí.