Je prostřeno, už můžete zemřít

Přípitek hlučné slávě
třeskl místností němých.
Obrázek ve výroční zprávě,
jenom pár tváří bledých.

Dosáhli jsme dokonalosti,
dobyli oč šlo bojovat,
Žijeme v chrámu malosti,
zbývá už jenom litovat.

Sníme o získání a pokoření,
zahazujíce již pojaté.
Doprostřed vřavy a boření,
naše duše jsou zaváté.

Život dávno ztratil,
tu jemnou sladkou příchuť.
Kdo si nám do srdcí zaryl,
pro kámen udělal výduť.

Kolik dlaní ještě pohladí,
jarní lístky bujného keře,
zdali nám někdo prozradí,
slova o lásce a o důvěře?

Kolikrát ještě zakopneme,
než zůstaneme ležet?
Já myslím, že nemůžeme,
pořád životem jen běžet.