Jsme otroci?

Dřevěné hodiny,
na zdi si tikají,
měří náš čas,
doby co byly,
právě minuty míjejí,
okamžiky jež budou…

Cvak…, cvak…,cvak…
Ručička na ciferníku,
kdosi snad doufá,
v životní kliku,
ve štěstí, v úspěchy,
jiný zklamán si zoufá…

Krok za krokem,
míjí nás čas,
neslyšně a někdy řvouce,
vlak na přejezdu,
hřmotí kolem nás,
po odjezdu ticho zahltí zas…

Při seskoku padákem,
nám přes ramena shlíží
jak bleskově se blíží zem
a zas se tiše plíží,
v čekárnách lékařů,
v trápení smolařů…

Jen to štěstí máme dáno,
že čas stejně měří den za dnem,
od jitra do noci,
pro každého doba stejná,
v moci i bezmoci
a přesto nezavděčí se lidem všem…