Prokletí ránům všem!

Snila jsem v šanson snů, perel a motýla;
s kloboukem v čele sžít s jeho se křídly,
nad ránem vtiskl mi svou duši do týla
a já se rochnila čajem přec stydlým

Zubatá kolečka v tváři psí, pod blátem!
zimničnou písní mi skrápěly papuče,
lunu jsem uctila růží a brokátem,
zoufaje v její hlas a měkké náruče.

Nevstávej, zemři snad, potvoro ušatá!
ječící v dešti za východu slunce,
Tikot tvůj prokleji, drápy v teb´ zaťatá,
a všem svým ránům pak useknu ruce!