Já řekla JO

jeden jediný okamžik a všechno se v tu ránu začlo točit semnou,
ten pocit, kdy si řekneš tenhle je ten pravej,
přinese ti růži a říká: bud už semnou,
a ty rozsoudíš ten okamžik a srdce kouká a říká: krásnej..

Tak to nějak začalo,
když já sem řekla jo,

Posílal mi správy, prý já sem jeho navždy,
líbal mě i na čelo, a říkal přitom princezno,
stačil jen pohled a já opakovala kěž by kěž by,
to neskončilo, jak pravil,
a po princezně přišel pád, říkala si, no tak at...

tak to nějak končilo,
a já řekla jo..

jako mávnutím proudku se to rozpadlo,
nebyla ani hádka a stejně se to zbortilo,
milovala sem ho ale on odešel,
chtěla sem aby zůstal ale on prostě ty moje dvířka znovu neotevřel,
pád a slzy,
jsou jen klam, ne nebylo mi líp, to věděl on sám..

po pár měsících se ozval zas,
já spadla do toho celkem snáz,
všechno šlo rychle ale co pak?
nevěděla jsem jak na tom sem,
a dvěře udělali pouhé: klap,
zavřeli se před ním a nechcou se už otevřít..

a tak to definitivně skončilo, když já hloupá řekla jo..