Alespoň týden jistoty

Bojím se,
tak hrozně se bojím.
Každý další šťastný den,
každou další šťastnou sekundu.
Vím totiž-
takhle to nemůže být věčně.
Vždy se něco pokazí
a ono se pokazí i teď.
To čekání je hrozné.
Ten pocit beznaděje,
ta hrozná úzkost
z toho dalekého neznáma,
kdy se to stane.
To neznámé beztvaré "něco".
Jednu chvíli jsem šťastná
a další můžu být
bědující, naříkající
zarmoucená nebo třeba
mrtvá.
Proč?
Proč nemůžu mít kapku
jen malinkou kapku jistoty,
že ještě vše bude fajn
alespoň týden, dva...