Světlo v jádru tmy

Když oči jsem otevřela
Tvář líbezná - na mě zírá!
Náruč ona rozevřela
Kde v úsměvu končí míra?

Ta tvář byla upřímná
Ani oči nezalhaly
Lháře prostě nepřímá
Rysy štěstí se rozpoznaly

Náhle ta tvář dostala políbení
A svůj úsměv věnovala jinému
V tom člověku našla ona zalíbení
Zalíbení ke člověku skutečnému

Láska její, je ten človíček
Už je tomu rok
Šeptají si pár líbezných slovíček
Do života dělají další velký skok

Dádulka je naše sluníčko jasné
Co září v našich srdcích
Když ale přijde pláč a ona zhasne,
Jsme všichni uvězněni v klecích

Ale přináší nám veselé dny!
Je to prostě světlo v jádru tmy!

***Dášce Urbancové 17. 12.07***