Léto, co hrdla stahuje.

A opět vábí
louky vůní sena
v bzukotu včel
a září slunce pálivého
co promění dívky v ženy lákavé
snědostí kůží
laní ospalých
které ve stínu stromů
ještě více ztmavnou
k lákání roztoužených očí
jež víčka sklápějí.

A opět vábí
louky vůní chrastavců
v tichém letu netopýrů
a září světlem hvězd
co mění muže v berany
s myslí zatvrzenou touhou
kde krajinou zní
zoufalý křik nešťastných paniců
že nebyly naplněny sny
z představ nocí zimy.

A opět vábí
louky vůní rosy chladivé
zdobené stříbrem pavučin
spoutaných perel
které žal i smutek v sobě nesou
aby vlákna
spředená v lepivé oprátky
zachytila
slzy těch
jež láska minula.