Vlaky, křídla a výlohy

Vlak se zavírá a já nestíhám vyskočit
Skok byla vždycky má naděje
Víra, že holka uvnitř mě nakonec dospěje
Nikdy však nemám sílu ten pád dokončit

Šel čas a výlohy zrcadlily tvář mou
Kde je ta doba, kdy zvládla jsem se dívat?!
Kolik zlomenin a jizev bude odraz čítat?!
A oči skrze stěny stejně neprojdou

A teď tu stojím s lahví bez křídel
Ptám se, kde jsou a kde jsi Ty?!
nejsou důvody, proč Tě nemilovat
..nejsou totiž Tvý ani Mý..
Můžu si snad přát, aby po Tobě už nikdy nikdo nestřílel

Můžu lahvím nalepit křídla
Můžeme se z nich opít
můžeme se opít spolu
a noc Nás ukreje...

Můžeme spát, snít, milovat se a pít
snít s křídly beze skoků..
..bez výloh a bez potoků...
Našich slz...