O červené karkulce

Malinká dívenka s červenou čepičkou,
Šla sama přes les, vedla ji pěšinka ,
S košíkem dobrot šla za svou babičkou,
Dobroty babičce poslala maminka.

Uprostřed lesa z hustého křoví,
Do cesty vlk rázně se postavil,
Děvčátku přikázal ať mu poví,
Co za pach z košíku za ní ji přivábil.

Řekla, že s cizími nesmí se bavit,
Když pan vlk naléhal bez ustání,
Svátek jde k babičce oslavit,
Ale jídlo pro něj nemá k mání.

Vlk dále vyzvídal, kde bydlí babička,
Pomalu v hlavě formoval plán,
I tohle mu řekla nešťastná holčička
A v téhle chvíli stal se z něj pán.

Pak náhle zmizel tak jak se objevil,
Děvčátko po chvíli kráčelo dál,
Vlk mezitím babičku překvapil,
Po chvilce zápasu spolkl jí sám.

Pak v jejím přestrojení sedl si na postel,
V poklidu čekal až přijde děvčátko,
Po malé chvíli z okna ji uviděl,
Když vešla do dveří, slupl ji za krátko.

Však k jeho smůle šel kolem myslivec,
Uslyšel z chalupy podivný zvuk,
A že nebyl zbabělec,
Tak tasil luk.

Zastřelil vlka a břicho mu rozpáral,
Uviděl uvnitř děvčátko s babičkou,
V sekundě nad hlavou provazem zamával,
Počkal až obě chytnou se za smyčku.

Potom je vytáhl z vlkova břicha,
Po malé chvilce čekání,
Zjistil že děvčátko v pohodě dýchá
Uslyšel babičky volání.

Děkujem pane myslivec,
Že jste nás vrátil na tento svět,
Nechat se sežrat, jsem pitomec,
Zůstaňte s námi na oběd.

A tak i přes menší potíže,
Když už smrt si je popadla,
Básnička má svého rytíře
A tudíž dobře dopadla.