Prokletí

Už zase mi zvoní
kantáty v uších
vytřu si je
skelnou vatou,
jak se má,
jak cítím v duši.

Zapálím si cigaretu,
už zas nemúžu spát.
Za oknem mi opět
pouští Moneta.
Vím, neměla bych si to
tolik brát...

Včerejšek - zvládla jsem v letu,
dnešek - ten už je mi cizí.
Jsem na cizím poli.
Mé stopy někdo zahladil,
zmizí
a zhasnou i světla na hřišti.

Lucerna v Chelsea
už zhasla taky.
A proč vlastně ne?
Roztáhnu prsty.
Pro posvátné jaky
z Tibetu
cenu to má.
V Chelsea,
kde světlo umírá.

I všechny sirky zhasly
báchorky z podsvětí
zesnulého století.
A to se nemá.
To už je prokletí...