Nevím, asi bez názvu

Stírám z tváře hvězdný prach,
posílam polibek do vesmíru.
Proletí mléčnou drahou,
dál.... Políbí každou hvězdu,
a nekonečným prostorem,
vrátí se zpátky sem,
najde si ke mě cestu.

Ráno se vzbudím ze snění,
Spoutá mě všední realita.
Zas stojím za branou,
jitro mě posměšně vítá,
den se stal znovu vítězem,
nad nocí a mým snem,
tak to jde dlouhá léta.

Namísto prachu stírám strach,
co bude v dalším okamžiku.
Až večer smím uvěřit,
básničce o polibku,
co napříč létá vesmírem,
a v opojení nesmírném,
těším se, až usnu.