Všemu tomu štěstí kolem nás

Když hádala mi z ruky,
toužíc snad štěstí prodat mi,
za pokřivenou unci zlata,
jež splatit směla sladké sny.

Sny, za které se neprosím
a přesto se mi zdají.
Jak slunce na západ mi ubíhají,
pak s rozbitými kolínky se navrací.

A já této stařičké ženě,
jež čítá osud z lidských rtů,
položila do dlaně jen hřivnu stříbra,
by nebránila stezce mého osudu.

Netoužím stavět svatyně do oblak,
snad jen souhvězdí z oblázků složit si.
Pomíchat průzračné barvičky duhy,
pochytat motýlky do sítí.

A za rána, jež omamně voní,
všechny je vypustit,
nechat se jimi zulíbat,
pohladit, zasvětit své sny,
všemu tomu štěstí kolem nás.