Nesnaž se měnit lidi kolem sebe

LIDÉ, jak hvězdy rozesety po obloze,
každá stejná a přitom jiná.
LIDÉ, jak hrášek, co tlačí tě z pod polštáře
a přeci chceš slýchat jejich slova.

Znáš noční oblohu bez hvězd,
když opona se spojila,
ta železná opona přes svět,
co navždy jej poskvrnila.

I přesto ba možná právě proto
se nesnaž měnit lidi kolem sebe.
Vždyť všichni ví jak ohřát, co je zebe.

Nesnaž se měnit ty lidi,
je to jak vyndat kámen z boty,
a ty přitom kráčíš bosí
po ostnech lidských duší