Víno

Pro tu vzácnou chvíli,
a za vlastní píli,
oblékám oblek,
vážu vázanku.

Ubrus vzácný,
protkaný pravým zlatem,
a na něm pracný,
sklenářský výrobek.

Ach ta moje hlava,
děravá až k morku,
to hlavní já nechal,
ve sklepě na stolku.

Ve společenském se,
mezi apanáží,
předsléze prodírám,
v patro se ubírám.

Už stojí na stole,
ten mok, nápoj králů,
co mám, k tomu málu
oči upírám, štasten.

Drsného kovu břit,
v korku dělá díru,
špinavý od šmíru,
obsahu dělá ostudu.

Zvuk, když se tříští
o stěny sklenky,
celé z křištálu,
Inu, dobrého pomálu.

Obraz, rámulibý,
skrz tu hmotu temnou,
projde jen barva zvaná
nejušlechtilejší rudou.

Vůně, ta nad sklenkou,
visí jako zámek,
tenkou rudou linkou,
blíží se k mým ústům.

Dotyk, mazlavého,
horkého oleje,
jiní hmatem nekusí.
Vím, ale tohle je...

Chuť, koření, plody
ovocné se střídají
s kořením míchají,
padají dolů v krk.

Degustace končí,
špunt putuje v lahev,
schovav vinný nálev,
z obav aby náhle na zemi neskončil rozlitý, vždyť je tak vzácný.