Doufání zoufání

Sedím sama
ty sám sedíš opodál
tu propast mezi náma
necháváš tam klidně dál

Proč ji nepřekročit?
Proč zůstat jeden proti jednomu?
Vždyť můžeš jen naznačit
a pak odvést si mě domů

Ale ty radši záda svá mi nastavíš
a směješ se na jinou
to je můj osud, tak proč ho nezměníš
a nechceš dát mi ruku svou?