Boli to boli

Jen já tu stojim,
do sebe přes průzračné zrcadlo hledím,
nejsem tam já,ale to,co je ve mě.
Srdce krvací je jak pumami rozrytá zem,
chci,ach lásko chci,jen pro sebe, tebe mít,
ty jsi na šrámy co zmítají moje srdce, nit.

Jsi světlo tam kde nikdy nebylo,
tam kde to průzračné světlo ani nevysvitlo,
si má oáza,jsi mé jablko,
proč jen mě zmítají chmury toliko?

Jsem jen tvůj list z knihy nepřečtené,
proč jen mi připadá,že mé chmury jsou osudem chtěné,
myslím jen na tebe.
Jsi pro mě peklo,jsi mé nebe.
Nebe kde není nikdo jen láska nebeská,
jen než tě budu mít,tak mě skolí smrt nehezká.
Poletím do ohňů pekelných,
kde bude mnoho postav tobě podobných.

Proč lásko má já tvá oběť jsem,
asi proto,že jsem chtěl mnoho žen,
ne,jen tebe a tvé nebe,
kde je krásně teplo,ale mě mé svědomí zebe.
Trápím se snad jen já na tom širém světě?
Kdo mi střípky srdce dohromady dá?

Kdo zastaví v mém srdci stavidlo?
Kdy už bude konec,to snad nemá ani jedno pravidlo?
Jsem jen oběť lidská,
smrt je tak lidská,
nechci, nechci jít s tebou smrtko zlá.
Pode mnou je propast bezedná
buď,lásko má,buď,
nebo do hlubin padám a bůh mě suď.

Carlos