Okouzlen časem

Okouzlen časem písma,
kde jen pár slov se třpytí,
pluji po hladině nezkroceného oceánu,
po alkoholovém opojení vládnu slovem.

Před meči není cizí útěchy,
kde jen pár slov nestačí,
tam pomůže láska, tam pomůže cit,
který v srdci se mnoho času ukrývá.

Opojen polibky nezdolné múzy,
který ve své náruči celý můj svět má,
píši básně opojen alkoholem,
vyznívám lásku, vyznívám přátelství,
říkám slova, která nikdy bych jinak neřekl…

Pár těch líbezných polibků,
na ještě líbeznější rty,
svět se točí, točí okolo,
neznám slova „miluji tě“, znám „ mám tě rád.“

Jen v klidu sedím v pokoji,
vedle klávesnice sklenici s juicem a vodkou,
pomáhají mi přemoci těžké myšlenky,
a vyjadřují slova, který jinak bych nikde nenašel.

Okouzlen bájnou dobou prokletých básníků,
sám proklet chci být, ať přáteli či jen rodiči,
pro pocit opovržení, pro pocit samoty,
která nutí psát, psát básně, které své adresáty nenachází…