JSEM POPELKA...

JSEM POPELKA,
ve větru sbírající,
odvátá zrnka nenaplněných skutečností
a zatracovaných snů...
Časem, zašlých příběhů.

Žiji v nich.
Dýchám pochopením.

JSEM POPELKA,
v žáru spravedlnosti, dlaně nabízející,
k záchraně tepajících myšlenek a odhozených zrcadel,
dohořívajících osudů...

Nebojím se ohně.
Jeho dotyk křtím neuhasitelnou pravdou.
Taji poznáním.

JSEM POPELKA,
v hlubinách země darující
růžemi pokrytý oltář,
oslepeným touhám a hříšným, lidským předsudkům.
Čekajícím, v závoji naděje...
Přesto planých slibů.

Ne čas, nýbrž VÍRA - TRPĚLIVOST zrodila.
A pro ni, kolébkou jsem.
Nesoudím...

JSEM POPELKA,
v proudu předepsaných dnů,
nesoucí otěže prostoru - volnou rukou.
Pluji v nezkrotnosti vln - jejich rytmu se odevzdávám.
S lehkostí,
důvěrou...

Naslouchám břehům mlčení.
Učí mne vidět.

Vnímám,
co slova často zakryjí.

JSEM POPELKA,
v příběhu bělavých křídel, píšící:

" O smrti prachu - zrozením z popela - pochybách,
jenž tají s ohni...
O planých růžích - vonících z kostela - nadějích,
znějících do tmy... "

Podanou rukou, myšlenkou mlžící,
šeptanou do těla,
uvězněného na věčnost...
VE STÍNU SLUNEČNÍCH HODIN.

JSEM POPELKA,
jdoucí naproti času,
druhou stranou života.
Zametám za sebou stopy,
podpisem svých kroků.
Rostoucími křídly SVOBODY, sílícími...

HARMONIÍ,
kolemjdoucích srdcí...