Kouzlo přátelství
Kouzlo přátelství
Anotace: je zpočátku někdy bolavé...ale překoná-li to, je nenahraditelné...
kdy je cítit vzájemný dech,
co s nevinností,
stěží zadržujete dech.
Zda nechat rty v jedny splynout,
odpověď právě hledáte v sobě,
zatím dlaně mohou se dotknout,
bojuje to v ní i v Tobě.
Jste vítězi nad touhou a chtíčem,
neporušeno zůstalo to kouzlo,
k němuž pohled očí byl klíčem,
možná do všedností by to pak sklouzlo.
A tak do očí si hledíte,
jak asi chutnají vaše rty,
náhle oba změnu cítíte,
život právě rozdal vám karty.
Hladíš něžně její tvář,
v očích máte plamínky,
říkáš, víš, že nejsem lhář,
nechme si krásné vzpomínky...
Komentáře (12)
Komentujících (12)
Doporučit
Tisk
...to je PŘEKRÁSNĚ řečeno, tohle jsem zažil... "pokazit" se dá všecko, ale máloco jde "vrátit"...
25.02.2008 12:55:00 | Pavelpaja
Přátelství kouzlo
co ze rtů nám sklouzlo
polibky v představách
procházky v zahradách
na křídlech touhy dnů všedních
zmateni silou okamžiků proběhlých ...
31.01.2008 14:59:00 | Beepat
dýchá to na mě hrozně smutně....nevím proč, asi něco takového zažívám...konec nejistý...nádherně je to řečeno.
04.01.2008 20:10:00 | malá čarodejnice wiggová netopýrková
Nádherné téma a krásně zpracované! Někdy je opravdu těžké zůstat jen přítelem, když se člověk domnívá, že cítí víc, že je tím druhým zcela prostoupen, že vlastně už nejsou dva, ale jen jeden! I když podlehnutí někdy paradoxně naruší to tajemné kouzlo, které ty dva spoutává a pod tíhou pocitu provinění se náhle začínají míjet jako dva zcela cizí lidé...
Někdy je to těžké věru
zůstat jenom přítelem,
to vysílám do éteru,
to přiznávám veršem sem.
Mnohokrát jsem tohle zažil,
pokušení čelil pak,
ač jsem upřímně se snažil,
dopadlo to všelijak...
Staly se pak minulostí
tyhle vztahy kouzelné,
jak bránit pošetilosti,
je-li srdce raněné?
A pak přišly jiné vztahy.
trvaly, trvají dál,
též byl mi ten diblík drahý,
však teď už jsem to ustál...
28.12.2007 16:09:00 | Kozoroh 1
přátelství..
je vítězství nad samotou..
v rukou lidí co si nevěří..
a přeci chtějí..
přátelství..
je světlo co letí tmou..
jak zvon co bije na věži
maják v beznaději..
28.12.2007 12:23:00 | Bean
tohle je nádherně popsaný ... "boj srdce a rozumu" Často rozum nevyhrává a důsledek? ... přátelství ti náhle z dálky mává ... to je pak hořký kalich
28.12.2007 12:10:00 | akneliam